Pískání morčat

Pokud se narodí mláďata, pak si záhy osvojí jeden někdy i nepříjemný zvyk a to je pískání. Brzy se naučí, že jakmile písknou, majitel se přiběhne podívat, co se děje. Pokud chováte více morčat, tak se i tímto způsobem mezi sebou dorozumívají, např. když se na procházce "ztratí", tak se i hlasitým pískáním a kvíkáním volají. Dlouhé, táhlé pískání znamená žebrání o jídlo. 

Pokvikování až kňourání (uuuíííí)

Ostatní pokvikování až kňourání na 99 % znamená, že je morče s něčím nespokojené. Morče nemá v povaze útočnost, takže když se mu něco nelíbí, většinou kňourá nebo v různých formách pokvikává. Je to projev nelibosti, něco se mu nelíbí, ať je to mazlení, případně "obtěžování" jiným morčetem v kleci. Někomu může připadat kňourání při chování a mazlení jako projev spokojenosti, ale není tomu tak.

Vrčení (brrrr/vrrrr)

Dlouhým vrčením se samci snaží zaimponovat samičce. Chodí okolo samičky pomalým kolébavým krokem a dlouze vrčí. Pokud je samička v říji, samec své úsilí zalíbit se samičce zintenzivní. Vrčení může být i projevem dominance a v neposlední řadě je u samic také známkou říje, což se projevuje podobným chováním jako u samců, t.j. kolébavý krok a "pokus o nakrytí" jiné samice.

Krátké vrčení morče vydává např. při drbání nebo když dostane nějaký dobrý pamlsek (vrčením poděkuje), je spokojené, případně vrčením může reagovat na nějaký zvuk, který nezná.

Pobrukování morčat

Tlumeným pobrukováním vyjadřuje spokojenost. Nejvíce pobrukování (někdo to můžeme nazvat pochrochtávání) můžete zaregistrovat, když necháte morče volně proběhnout po bytě.

Poskakování všemi směry (prostě blbnutí) doprovázené i různými zvuky je projevem naprosté spokojenosti, radosti ze života a dobré nálady. Morče vypadá, jako když mu v hlavičce úplně "přeskočilo". Takto se projevují nejvíce mláďata, mladší morčata, ale občas i dospěláci.

Když morče skřípe zuby

Skřípání zuby zní, jako když máte zavřená ústa a sliny "cedíte" přes zuby. Znamená to, že je morče něčím hodně rozzlobené, je to nejvyšší stupeň rozčílení. Morče se nemusí pohodnout se spolubydlícím a skřípáním mu dává najevo, že si má na ně dát pozor. Např. dva samci, než se poperou, tak si tímto způsobem navzájem hrozí. Je tedy lepší oba samce hned oddělit a předejít krvavé rvačce. Když už na rvačku dojde, nikdy se je nepokoušejte roztrhnout holýma rukama, jelikož se v tomto případě bez rozmýšlení morče do vaší ruky zahryzne.

Lízání

Pokud Vám morče začne olizovat ruku při hlazení, je to jeho projev díků, lásky a náklonosti. Samice také lížou bříška mláďatům, ale to není kvůli projevům lásky, ale pro podporu trávení :) 

SMYSLY

Morčata jsou společenská zvířata. Jedna z přirozených schopností pro ně je, že žijí ve skupinách. Ve světě proběhla už řada výzkumů, které se zabývaly sociálním chováním těchto hlodavců, a zjistilo se, že morčata ovládají celý komplex sociálního chování. Samozřejmě jako u každého zvířete, tak i u morčat sehrávají jednu z nejdůležitějších součástí jejich smysly.

Sluch - stavba ucha a přijímání zvuků - U morčat má hlemýžď vnitřního ucha čtyři záhyby, to u myší, krys nebo u člověka jen dva a půl. Tím pádem mají morčata daleko více sluchových buněk, takže i velmi dobře až dokonale vyvinutý sluch. Mladý člověk může zaznamenat zvuky do 20 000 Hz, kdežto morčata až do 33 000 Hz. Z toho je patrné jak jsou na tom se sluchem daleko lépe než lidé.

Čich - tento smysl je důležitý z hlediska kontaktu mezi jednotlivými morčaty a také pro pohlavní chování. Samečci, kteří jsou schopní páření, si značkují území výměšky, což je pro ně důležité. Pro změnu samičky, které se nechtějí pářit, změní svoje chování a také použijí speciální pachy. Vzájemně se rozpoznávají čichem. To platí i pro mláďata, která se ztratí a posléze se třeba najdou. Pokud se to ovšem opakuje, matka už je podruhé nepřijme zpátky. Když morčata značkují svoje teritorium tělesnými výměšky, znamená to, že se cítí dobře a jsou spokojená. Naopak v cizím prostředí se cítí neklidně a nejistě, což se může a většinou se i projeví velmi velkou plachostí. Jejich čichové vnímání je vyvinutější tisíckrát více než u člověka. Co se týká potravy, je čich neméně důležitou součástí. Morče pozná podle vůně i svého páníčka.

Zrak - díky umístění očí mohou morčata vidět jak dopředu, tak i do stran, aniž by musela jakkoliv pohnout hlavou nebo tělem - to jim umožňuje téměř pohled kolem dokola. Mají celkem široké zorné pole. Toho využívají hlavně v divoké přírodě na ochranu před svými přirozenými nepřáteli. Morčata díky svému zraku dokážou rozeznat čtyři základní barvy - červenou, zelenou, žlutou a modrou. Podle toho si dokážou také vybrat svou potravu.

Hmat - hmatové vousy se nacházejí kolem tlamičky a čenichu. Díky tomuto vjemu dokáže morče zjistit i v úplné tmě, jestli se někde svede protáhnout nebo jestli před ním neleží nějaká překážka.

Chuť - pokud morčata nemohou nebo nedokážou jednoznačně určit potravu čichem, zkusí to chutí. V tomto případě se řídí instinktem a zkušeností při rozlišování mezi dobrou a špatnou potravou. Morčata dávají přednost sladké chuti před kyselou. Hořká příchuť jim nevadí, když okusují pampelišky, ale jinak ji nemusí. Pochopitelně se najdou i morčata, která jsou mlsná a jen tak Vám něco, co jim dáte k jídlu, nesní.

Silné odéry, například cigaretový kouř nebo čistící prostředky dráždí morčecí čumáčky a nejsou pro ně vůbec dobré. Rychlé pohyby, které člověk vede shora, například, když je nad klecí nebo něčím, kde jsou umístěna morčata, mají za následek útěk.

Proč jí svoje bobky? (cerkofagie)

Morče je 100% býložravec a má jiný trávicí trakt, než třeba pes a kočka, proto morče ani nezvrací. Potrava prochází jen střívky a některé živiny se tak nestačí dostatečně vstřebat. To je důvod, proč musí projít trávicím traktem znovu a proč morče bobky nazelenalé barvy sní. 

Morče musí neustále jíst, protože potrava se mu nemůže nikde uložit k trávení a také proto, aby se mohla potrava posunovat a mohlo se vyprazdňovat.

Seno je pro trávení velice důležité, protože obsahuje nestravitelnou vlákninu, která pomáhá pohybu potravy ve střevech a zajišťuje vstřebávání vody. 

Cerkofagie - Strava morčat je těžce stravitelná díky velkému množství celulózy, a proto trávení napomáhá velké slepé střevo. Slepé střevo zadržuje vodu a obsahuje příznivé symbiotické mikroorganismy, které pomáhají celulózu trávit. Po bakteriální fermentaci zde vzniká řídký kašovitý výměšek. Tuto řídkou stolici požírá zvíře přímo z řitního otvoru a následně dochází k druhému trávení, jehož výsledkem jsou klasické tvrdé bobky. Morčata tak mohou využít i živiny, které by pro ně byly jinak nedostupné.